Opět jsme se probudily velmi brzo, ale ani ne tak kvůli časovému posunu, jako spíše kvůli kohoutům a zvonům (takové Amiens a český venkov dohromady). S Paulem a rodiči jsme vyrazili na místní haciendu Ranchito, kde jsme si dali tradiční snídani ?rozvedený vejce? a fazole (a ty už jsme pak vlastně do konce jíst nepřestaly). Jak jen to dělají, že neprdí?

dovolená v mexiku

Po snídani pokračovali v cestě směr Tajin ve státě Veracruz. Už po pár metrech jsem litovala, že jsem si nevzala kinedryl, páč ty serpentiny byly fakt hrozný a stoupání či klesání v horách? To bylo horší jak v letadle ? minimálně nám uši daleko více zaléhaly. Na některých místech s maximální povolenou rychlostí 35kmh cesta nakonec trvala něco přes 2h. Když jsme pak na parkovišti otevřely dveře od auta, měly jsme chuť je zas přibouchnout a zůstat sedět uvnitř. Ale ve volbě mezi klimatizovaným autem a Aztéky ve zhruba 38°C to nakonec ruiny vyhrály. Zde jsme také poprvé shlédly Voladores, neboli létající muže.

Voladores, neboli létaj?c? muži

Mexická tradice, kdy děkují bohům za déšť a úrodu tím, že se spouští hlavou dolů z obrovské týče a otáčí se, dokud se rozmotáváním lana nedotočí až k zemi. Pak jsme pár hodin procházeli velký komplex pyramid a ruin s následnou prohlídkou muzea. Tam byl sice chládek, ale exponáty nic moc, takže jsme byli hotovi celkem rychle. A jelikož už bylo tak 16h ? což je v Mexiku nejlepší čas k obědu (i když jednou jsme obědvali dokonce až skoro v 19h) ? vzal nás Paulův padre na oběd do jedné místní restaurace, kde jsme si sice vybraly k ochutnání další mexickou kuchyni, ale to, co nám přinesli, prostě vypadalo jako typický český trojobalovaný řízek s hranolkama. Tomu se říká mezinárodní kuchyně. Pak už jsme vyrazili zpět do D.F. ještě s jednou malou zastávkou v Xicotepecu pro věci. Tím skončil náš první mexický víkend s poznáním takového množství místní mentality, až jsme se hrozily dalších dní.

Linkuj si!      Jaggni to!Jaggni to!   Pridej na Seznam  
JOSEF KUBÍK nákladní autodoprava

Zanechej komentář